Světlo

  

Je úžasné, jak příroda umí vykouzlit zkombinovat a ohraničit barvy a tvary aniž by si na svou práci potřebovala posvítit, ona umí tvořit docela potmě, bez jediné škvírky světla. Když hlubinný potápěč osvítí temné mořské dno, uvidí nečekané barvy a tvary. Každá rostlina i živočich si tam dole nosí svůj vybarvený pláštík věčnou tmou, stejně lehce jako krasotinky na rušné ulici. Jenomže pro koho? Co příroda mohla vědět, že se tu objeví po milionech let tenhle človíček se skafandrem a lucernou? Stejně je tomu s horninami hluboko pod zemí. I některé rostliny souše se umí vybarvit jen z věčné tmy, to zase znají speleologové. Ve tmě se zrodily a za tmy chtějí žít. Jenomže zrovna ty naše kaktusy se zrodily za světla a stejně tak za světla chtějí žít. A ne za světla ledajakého!
Když dostaneš kaktus a chceš, aby tě nezklamal, aby tě každým rokem potěšil násadou květů a barevných trnů, ať žiješ na statku, v domku, v paneláku nebo v holobytě, vždycky pro něj najdi to nejsvětlejší místo, i za cenu, že bude překážet třeba při zatahování záclony. Přes léto ho nemilosrdně vyžeň ven, alespoň na venkovní parapet. Kdo má zahradu šup s ním na nejslunnější místo. I kdyby tam slunce svítilo jen pár hodin, stojí to za to. Světlo totiž dělá  divy, dělá kaktus kaktusem, určuje  šíři jeho těla, barvu, sílu ostnů, dává energii a chuť k životu. Teprve potom až  rostlině zajistíš světlo, postarej se o teplo, jež také miluje, postarej se, abys mu prodloužil naše krátké léto.  Sám poznáš že přijdou na řadu ty různé jednoduché i složité skleněné či plastové přístřešky pro naše milované kaktusy.

 „U nás je obloha nad hlavou věčně modrá, u nás to profukuje a chladí hlavy. U vás jsou na nebi šedivé cáry, a když se na chvíli roztrhají, nezvykle to pálí, protože u vás teplo chytáte do skleněných domečků. Jeden den máme husí kůži, druhý je horko k uvaření, kdo v tom má žít?!“  Takhle by si leckterý kaktus z našich přístřešků postěžoval.

„Jenomže, kamaráde, u nás musíme s teplem a světlem hospodařit, aby ty ses měl dobře! To víš, že to není jako u vás doma! Snad kromě krátkého léta. A to ještě nemusí vyjít! Proto tě přitápíme stejným efektem, co nahoře na nebesích dráždí ekology.“
Samotné světlo je blahodárné, i kdyby jej bylo desetkrát víc nic nezkazí. Jenomže sluneční světlo doprovází teplo a to dělá pod sklem naším kaktusům velkou neplechu, jednou jim spálí epidermis jako v pekáči buchty, po druhé uvaří celou rostlinu jako brambory v hrnci. A co si z toho vzít? Nebránit se světlu, nýbrž nadměrnému teplu, které světlo paprsků doprovází. A to je největší kumšt při pěstování kaktusů pod nestálým českým nebem. Když se prostor skleníku slunečním svitem přehřeje a kaktusům začne být horko, přímé sluneční paprsky dopadající na rostliny teplo jejich povrchu znásobí a ze strany oslunění někdy nenávratně kaktusy spálí. Když přímé paprsky šetrným způsobem omezíme, nadměrné teplý vzduch skleníku rostliny snesou mnohem lépe. To je jeden způsob jak bojovat proti popálení či uvaření. Je možné jej provést tenkou vrstvou vápna nebo křídy na skle, jemnou stínovkou, nebo vhodným typem skla či folie! Dobře rozptyluje polykarbonát. A samozřejmě nejlepší je pořádné větráním.

 

Druhou možností je nestínit a jen chladit hlavy. Větrat a vyhánět horko na sousedovic meruňku. Kde nestačí okna, spustit ventilátory! A to je správná, ale trochu riskantní volba, na kterou je třeba mít ledacos vypozorovaného, vědět, kdy má kaktus dost, kdy by se mohl popálit či uvařit. A jaký že je rozdíl mezi uvařením a popálením? O tom si povíme v povídání o teplotě, protože světlo nepálí, pálí jen teplo, které jej doprovází.