Biosférická rezervace Barranca Metztitlán ( 12 ).

 

Obec Metztitlán, administrativní centrum municipia téhož jména ve státě Hidalgo, leží v údolí řeky Metztitlán na silnici č 37, ve vzdálenosti  22 km od rozcestí ze silnice č. 105 u obce Venados. Silnice č. 37 pak  pokračuje přes obec Hualula do Eloxochitlánu a dále. Obec samotná se šplhá od silnice vzhůru po přilehlých jižních svazích kopců. Příkře svažitými dlážděnými uličkami lze vystoupat na sympatické malé náměstí, kde je banka, restaurace, několik obchodů a příjemný malý hotel La Quinta. Nejvýznačnější a zdaleka viditelnou budovou je farní kostel Los Santos Reyes z roku 1537. V předšpanělské epoše bylo území obýváno kmenem indiánů Otomí a Metzků, kteří vedle sebe sice žili, ale nikdy se nemísili.Odtud jméno obce.
Osu údolí tvoří intenzivně obdělávaná údolní niva, která dává obživu všem obcím v údolí. Táhne se od San Bartolo v municipiu Huasca de Ocampo na jihovýchodě, až k jezeru Lago Metztitlán na severozápadě, v délce cca 100 km. Údolím protéká řeka Río Grande de Tulancingo, která u Venados  mění svůj název na Río Venados a jako Río Metztitlan posléze ústí na severozápadě do jezera Lago Metztitlán.
Biosférická rezervace byla založena 27.11.2000 na území několika na sebe navazujících municipií. Vystupuje z údolní nivy po přilehlých severních i jižních svazích kopců, táhne se za Lago Metztitlán a její nejzápadnější okraj končí až v Barranca de Tolantongo na březích Río Amajac u obce San Juan de Amajac. Spojnice obcí San Juan  Amajac, Chacaya, Gilo a Hualula pak tvoří severní okraj rezervace.Má rozlohu 96 000 ha, z toho 12 500 ha nejcennějšího území je zahrnuto do čtyř samostatných jádrových zon. První jádrová zona „Cordon cerro Alto“se nachází mezi Lago Metztitlán a Río Amajac a je svou rozlohou cca 9 tis.ha nejrozsáhlejší. Hlavními rostlinnými společenstvy zde jsou podhorský a crassicaulní matorral. Kvůli nepřístupnosti jde o najzachovalejší oblast rezervace. Druhá jádrová zona se nachází u obce Tesisco na severovýchodě, kde nejrozšířenějším rostlinným polečenstvem je crassicaulní matorral se Stenocereus dumortieri. Třetí leží u  Tecruz de Anáhuac v centrální části na západ od řeky Venados a hlavním rostlinným společenstvem je crassicaulní matorral  s Opuntia imbricata. Zde se nacházejí kromě jiného i významné populace čeledi Agavaceae. Poslední se nachází u Carrizal Chico, rovněž v centrální části avšak na východ od řeky Venados a významným společenstvem je crassicaulní matorral tentokrát s Cephalocereus senilis. Na poměrně malém území se zde nachází  nejkrásnější rostlinná společenstva rezervace. Tam je také lokalizováno pověstné „Údolí stařečků“.
Do Barranca Metztitlán lze jen nahlédnout. Strávil jsem tu téměř týden na podzim i v pozdním jaru a je to směšné nic z hlediska poznání tohoto území a jeho vegetace. Jen  z čeledi Cactaceae je zde zaznamenáno 17 rodů s 57 druhy, z čeledi Bromeliaceae  4 rody s 12 druhy, z čeledi Agavaceae 11 druhů, z čeledi Crassulaceae 3 rody s 11 druhy atd. Kromě druhové četnosti je fascinující obrovská nakupenost rostlin v jednotlivých rostlinných společenstvech a ani není nutno vyhledávat  jádrová území rezervace.
 

Pohled od farního kostela Los Santos Reyes zachycuje část obce a při úpatí kopců se táhnoucí zemědělsky obdělávanou údolní nivu. Za protilehlými hřebeny hor se již rozkládá východní okraj první jádrové zony rezervace.

 

 Dominantou obce Metztitlán je farní kostel Los Santos Reyes. Postavil jej páter Juan ze Sevilly s pomocí původních obyvatel v roce 1537 n.l. Svahy vápencových kopců v pozadí po pravé straně obrázku jsou stanovištěm četných populací Astrophytum ornatum, Turbinicarpus horripilus, Mammillaria geminispina i jiných.

 

Nádvoří s farním kostelem. Brankou po levé straně kostela jsem v časném odpoledni podnikl první vycházku do terénu a pozoroval první netknuté populace Stenocactus  crispatus a Ferocactus histrix. To bylo při mé první návštěvě. O dva roky později tam byly postavené domky obklopené zahrádkami a nové ulice končící zatím bez cíle v terénu. Po rostlinách ani stopa.

 

Pohled údolím na východ. Na svahu pohoří sklánějícího se po levé straně fotografie k silnici č.37 je vybudována botanická zahrada v přírodě, s typickými zástupci místní kaktusové flory vč.Astrophytum ornatum, Echinocactus platyacanthus, Mammillaria geminispina aj.

Reprezentativní pohled na místní krajinu v okolí Metztitlán. Svahy protínají terenní zářezy, sestupy a následné výstupy dokáží zlikvidovat i fyzicky dobře disponované jedince. Fakt je, že zde se chalupy ani ulice nestaví.

 

Vzorně obdělávaná údolní niva táhnoucí se k severozápadu, k jezeru Metztitlán. Zelený pruh při úpatí kopců vyznačuje tok řeky Metztitlán( Venados ).V pozadí je  již viditelný závěr údolí.

 

Závěr údolí fotografovaný v časném ránu. Slunce prosvítá mraky a osvětluje horské panorama první jádrové zony rezervace na nejzazším severozápadě. Laguna se skrývá za prostředním vybíhajícím hřebenem. Neopakovatelný zážitek. Po rozednění slunce pálí a při cestě vzhůru  na náhorní rovinu do Hualula se objevuje i počátek laguny.

 

Pohled na obec San Cristobal v závěru udolní nivy.Toto místo je udáváno jako východisko za Mammillaria humboldtii. Severní hranice první zony rezervace se dotýká obce a pokračuje západně kolem laguny.Vzhůru svahem nad obcí se vine zřetelná pěšina ve směru na Metzoxtla a dále k Río Amajac. Tou pěšinou jsem se původně zamýšlel vydat  za touto kytkou, ale nakonec zůstalo z viditelných důvodů jen u představy. Realisticky jsem zhodnotil, že na to v tu chvíli prostě nemám. A to jsem nebral v úvahu informace domorodců o množství chřestýšů, které prý určitě cestou potkám.

 

Tillandsia mauryana, jeden z endemitních druhů rezervace.Vyskytuje se v říčních údolích a vlhkých skalních soutěskách občasných potoků, kde řídce porůstá skalní stěny a kamenitá pole při úpatí kopců v zástinu vyšší keřové vegetace. Při postupu jedním korytem občasného potoka to byly první tillandsie, které mi bylo dopřáno fotografovat.

 

Turbinicarpus horripilus, další endemit. Jedna populace střídala druhou při cestě týmž občasným potokem. Spolu s nimi se již objevují první trsy Mammillaria geminispina a roztroušeně i Astrophytum ornatum.

 

Se vzrůstající nadmořskou výškou přibývá Astrophytum ornatum. Doprovodnými rostlinami jsou Mammillaria geminispina, Coryphantha erecta a Hechtia podantha. Je jaro, Astrophyta mají násadu květních pupenů. Radost se dívat.

 

Netrvá dlouho a do této vskutku dobré společnosti přibývá Echinocactus platyacanthus. Roste to tu jedno přes druhé. Přes to, co jsem už v Mexiku viděl, v tuto chvíli bezpečně vím, že minout Metztitlán by byla velká chyba. Nejsilnější zážitky člověk nasbírá mezi sice známými, ale v jejich přirozeném a nenarušeném prostředí, rostoucími rostlinami.

 

Následující fotografie Mammillaria geminispina byly pořízeny na různých, často mnoho kilometrů vzdálených stanovištích. Bez ohledu na typ společenstva ve kterém rostou je z obrázků zřejmé, že jde o člověkem nedotčené lokality. Na všech místech rostly současně i populace Turbinicarpus horripilus a řada dalších kaktusů v těžko schůdných terénech a v často téměř neprůchodných houštinách agáví, hechtií a jiné trnité keřové vegetace. Přesto jsem měl podobné pocity jako František Venclovský, když bezprostředně po přeplavání kanálu La Manche v roce 1971  prohlásil „ ..já su tak štastné…“.

 

 

Cephalocereus senilis lze ve větších nebo menších porostech spatřit na různých místech rezervace, nejen u Carrizal Chico. Semenáčky různého stáří jsou běžné.

 

Z ferocactusů se zde vyskytují F. hystrix, glaucescens a latispinus. Zatímco na latispinus jsem štěstí neměl, zbývající dva druhy byly četné. Rostliny Ferocactus hystrix obsazovaly kamenité stráně a skalní vápencové výchozy, Ferocacus glaucescens měl svá stanoviště v záplavových územích a v řečištích  občasných potoků, často v krytu vyšší řídké vegetace.

 

Tillandsia albida  porůstá kamenité svahové kužele při dně občasných potoků v polostínu tvořeném  řídkými porosty vyšší keřové vegetace, když větve keřů nad ní osidluje Tillandsia fasciculata.

 

Obr.39-47. Stenocactus crispatus jsem nacházel denně ve velkých koloniích, často spolu s Ferocactus histrix , Mammillaria longimamma, Mammillaria obconella aj. Zvláště ve východní části rezervace, na náhorní rovině při hraně baranky, jich byly tisíce.Tuto krajinu tvoří houštiny opuncií různých druhů, ze kterých vyčnívají řídké porosty juk a skupiny Myrtillocactus geometrizans, Lemaireocereus dumortieri a Pachycereus marginatus.
Co dodat. Jde o téměř 100 tis.ha mimořádně krásného území, které uspokojí každého, kdo má rád  nedotčenou přírodu a kaktusy zvláště. Jeho zajímavost nesnižuje ani blízkost hlavního města, ani blízkost turistických oblastí a ani  fakt, že podobných chráněných, nebo k ochraně  připravovaných území je v Mexiku řada. Ani to, že v této zemi jsou dosud rozsáhlé krásné oblasti, které dosud přísnou ochranu nevyžadují.

 

                                                                                   Zpět