PENAMILLER a okolí (11)

 

 

Toto území je součástí rozsáhlé horské oblasti Sierra Gorda na území státu Queretaro a bylo historicky, v předšpanělském období, obýváno skupinami horských indiánů. Provedené figurální vykopávky v povodí řeky Extorax zde prokazují toltécký vliv. Později, v XIII.-XVI. století n.l. sem přicházejí z aridní Ameriky silné skupiny  indiánů kmene Čičiméků a usídlují se západně v mikroregionu San Miguel Palmas, ale také v bezprostředním okolí dnešní obce Penamiller i jinde.V období dobývání Mexika vstoupili španělé do oblasti Sierra Gorda poprvé v r.1557. Pacifikace a pokřesťanšťování původního obyvatelsva se jim tady nedařilo a ještě v první polovině XVIII.století byla Sierra Gorda známá jako „pohanská skvrna na těle Nového Španělska“. Konečně v roce 1748 zde byla založena vojenská pevnost Santa María Penamiller s úkolem potlačit zbytky čičiméckého odporu. Následující období až do poloviny XX.století bylo obdobím intenzivní misionářské činnosti i územního rozvoje a v roce 1941 získala obec statut municipia.
Pochopení historických souvislostí lépe objasňuje mentalitu místních obyvatel a některé zvláštnosti v jejich chování i v současnosti. Nepřístupnost, odtažitost, rezervovanost, zejména u starších lidí a zvláště lidí ze samot, nemá nic společného s  plachostí lidí z jiných částí venkovského Mexika. Je to prostě jiné prostředí a člověk to pochopí záhy. Samozřejmě nelze generalizovat, setkával jsem se také se srdečností, ale úzko mi bylo několikrát a lhostejnost k lidskému zdraví na odloučených místech tu byla příznačná. Jestli jsem byl někde stále ve střehu, bylo to zde. Zásadu nevycházet po setmění jsem tu striktně dodržoval od té doby, co jsem jen o vlas unikl fyzickému ataku při cestě na autobusovou zastávku za obcí před rozedněním.To jen díky náhle rozsvíceným reflektorům řidičem autobusu a zásahu průvodčího.To, že v Mexiku si nikdo nedělá starost s budováním zábradlí na mostech přes řeky a potoky, ale také na schodech a schodištích je skutečnost. Když jsem v odloučeném indiánském sídlišti v horách hovořil s místní ženou stojíce na takových schodech bez zábradlí, stačil během hovoru malý úkrok zpět a zřítil jsem se pozpátku do hloubky cca 1.5m. Batoh na zádech sice pád ztlumil, ale já otřesen a neschopen pohybu jen zíral. Dodnes mám před očima tu naprosto nečitelnou tvář ženy, která bez stopy účasti udělala čelem vzad a s klidem za sebou zavřela dveře. To člověka rychle naučí opatrnosti.
Municipio Penamiller je označováno jako dveře do Sierra Gorda. Nachází se ve výšce 1320 m.n.m., má rozlohu 795 km2 a patří mezi čtyři největší ve státě Queretaro. Obec má cca 1100 obyvatel a leží sevřena okolními kopci na břehu  Río Extorax. Kostel Santa María de Asunción pochází z druhé poloviny XIX.století. Přímo nad obcí se zvedá kopec El Picacho de Penamiller o výšce 1680 m.n.m. Jednoduchá ubytovací zařízení jsou tu dvě. Krajina je tu fascinující.

Do těchto míst jsem se vypravil v očekávání Lophophora diffusa, Strombocactus disciformis ssp.jarmilae a Astrophytum ornatum, kromě jiného.Byl jsem tam dvakrát, vždy na podzim, strávil tam celkem celý týden a kromě Penamiller jsem zabrousil do cca 27 km vzdálené soutěsky El Paraíso na řece Extorax, do San Miguel de Las Palmas a do prostoru Higuerillas.
První strombocactusy spolu s mammillariemi a thelocactusy jsem  pozoroval hned za obcí Penamiller ve výšce 3 m nad hlavou, na hraně zářezu cesty vedoucí západně směrem na obec Pitahayo, vzdálenou  cca 2.5 km a pokračující dále na Adjuntas.V nejbližší sníženině, která mi umožnila vystoupat do svahu jsem fotografoval první Astrophytum ornatum, několik kroků dál v terenním zářezu rozsáhlou populaci strombocactusů a po překonání skalního stupně jsem se ihned ocitl v porostu rostlin Lophophora diffusa, které tu, ukryté ve stínu keřové vegetace, tvoří mnohohlavé trsy.

    Kousek dál se objevují  trsy Thelocactus leucacanthus.V zástinu u paty keřů se tísní společně semenáčky Coryphanha cornifera, Astrophytum ornatum, Thelocactus leucacanthus a Lophophora diffusa. Pokračujíce ve zmíněném směru svažitým terénem se s lophophorami lze setkat jak rostou rozptýleně na holých plochách ve stínu větších kamenů, nebo na, od přímého slunce odvrácených, skalkách, výjimečně i ve společnosti rozptýlených rostlin Strombocactus disciformis. Strombocactusy však  rostou zejména  na terenních zlomech a v obtížně přístupných terenních zářezech, kde tvoří často velké skupiny až mnoha set jedinců všech věkových tříd. Na starých tělech rozpadajících se jedinců vyrůstají z areol, nebo i z cévních svazků jedinci noví.V takových místech jsou doprovázeny rostlinami Mammillaria parkinsonii , Astrophytum ornatum, Coryphantha erecta a Coryphantha radians. Rostliny Astrophytum ornatum se  s narůstající vzdáleností od výchozí obce přibližují až těsně k cestě a stále častěji se objevuje i Echinocactus platyacanthus.

Jindy jsem sledoval v tu dobu téměř bezvodé řečiště Río Extorax.Tam, kde kousek za obcí tvoří řečiště meandr podél téměř kolmé skalní stěny, jsou na této stěně nejrozsáhlejší skutečně souvislé porosty Strombocactus disciformis ssp.jarmilae, které jsem viděl. Stěna je přerušována hlubšími zářezy, do nichž lze vstoupit a vystoupat kousek vzhůru. Tady ve stínu porůstají skalní stěny až k zemi  tisíce a tísíce těchto rostlin. Když člověk kousek dál dorazí na soutok Río ExtoraxArroyo El Saucillo a vydá se na západ řečištěm tohoto přítoku, narazí na další populace, které stěnami sestupují až do výšky očí.

 Putujíce řečištěm Río Extorax do soutěsky El Paraíso vzdálené cca  27 km od Penamiller, když jsem si nařídil odpočinek na plochých kamenech pod skalním převisem, vleže na zádech jsem zíral na  útes nad hlavou, obsypaný strombocactusy. Když jsem vystupoval skalními stěnami z řečiště ven, pod nohama se mi ztratil chodník a já traverzujíce stěnou jsem zjistil, že místo skalních výstupků se držím strombokaktusů. Byly tam všude a nahusto.Kromě nich rostly v kamenitých sutích Ferocactusy.         

 Zastávka autobusu na cestě z Penamiller do Vizzaronu u Higuerillas je vedle opuštěného stanoviště federálního vojska. Když se člověk vydá kolmo ze silnice na východ, jde krajinou postupně se svažující do řečiště jednoho z přítoků řeky Extorax, který vede souběžně se silnicí. Postupujíce řečištěm ve směru toku nelze v jeho zářezu minout sice nevelké, avšak zajímavé populace strombokaktusů, evidentně se vyostněním odlišující tuto populaci od populací u Penamiller.

Někteří po návštěvě Penamiller vyslovují názor, že výstavba cementárny v intravilánu obce je poslední zvoněním populacím Strombocactus disciformis. Není tomu tak, pravdu mají ti kteří tvrdí, že v horách  Sierra Gorda rostou na různých stanovištích netknutě miliony těchto rostlin a ani populace v bezprostředním okolí Penamiller nejsou ohroženy. To z jednoduchého důvodu, rostou na nepřístupných místech a nikdo si jich nevšímá.
Je-li jednou člověk v obci Penamiller, měl by si dopřát pohled na obec a na okolní krajinu z nadhledu.A tak jsem se také vydal  ke kříži na kopci El Picacho nad obcí. Po překonání zavěšeného mostu nad řekou Extorax  člověk opustí pěšinu, pustí se do protilehlého svahu a za chvíli na hraně terénu narazí na viditelný chodník, který ho posléze dovede až ke kříži.Cestou vzhůru nelze minout obrovské Echinocactu platyacanthus, Ferocacus histrix i Astrophytun ornatum všech věkových tříd včetně rostlin až 2m vysokých, Mammillaria elongata, Mammillaria longimamma, Coryphantha sp. a řadu dalších kytek. Pohled od kříže člověku mnohé ujasní pro orientaci v terénu.Všechna navštívená stanoviště rostlin jsou z tohoto místa téměř na dosah a poměrně pohodlně přístupná.

 

                                                                                     Zpět