Přesazování

         Když si představíme, kam všude kořeny ve volné přírodě mohou dosáhnout pro živiny nebo vodu, napadne nás srovnání s omezeným prostorem květináčku. Jak dlouho může žít kaktus v hrnku o průměru šesti centimetrů? Dlouho, možná deset nebo patnáct let, ale žít bude bídně. Pokud, kromě přesazení, budeme o rostlinu dobře pečovat a zalévat jen dešťovou vodou, kořínky za dlouhá léta prorostou květináček natolik, že v něm zbudou jen minerální částice, které byly kdysi příměsí substrátu, všechno organické zmizí. Když rostlinku vyklepneme, uvidíme obtočené kořeny kolem vnitřní stěny květináče jako vlasy kolem natáček. Po vyčerpání zásob živin ze substrátu, lze kvalitní růst ještě zajistit živinami umělými. Ale ani tohle řešení není nekonečné, malý prostor květináčku se jednou takzvaně zasolí, za léta zalévání umělými hnojivy se v  malém prostoru nahromadí nespotřebované prvky a ty zablokují růst a mohou poškodit i kořeny. Pro radostný růst je tedy občasné přesazení rostlin nutností. Když jsem byl v začátcích, držel jsem se léta rad vyčtených z knihy Pěstování kaktusů - Z. Fleischer, B. Schütz. Kaktusům, co jsem jako kluk zimoval v suchém sklepě jedné plzeňské bytovky, jsem každý podzim po vyklopení z květináče a důkladném odrolení substrátu o polovinu zkrátil kořeny a posadil na prázdné květináče. To mělo pro mne ještě jednu výhodu. Několik let jsem kaktusy převážel ve starém kočárku z rodinné parcely tři kilometry do mého bydliště a zimoviště. Prostě jsem jako kluk měl lehčí náklad. Většinou jsem kořeny zabalil do novin, aby z květináčů nevyskákaly při zdolávání sídlištních obrubníků a tehdy ještě dlážděných chodníků.

Z jara se mnohým rostlinám v teplejším sklepě utvořily na pahýlkách již čekací kořínky a to bylo přesně podle zmíněného lexikonu. Kaktusy dávaly najevo, že jsou připraveny. Jako první činnost po zpětném převozu kočárkem a zabílení bídného skleníčku, jsem přikročil k jarnímu sázení. Tehdy jsem používal jednoduchý substrát. V Liberecké botanické zahradě mně starý zkušený zahradník poradil tenhle recept: „na louce nasbíráš suché kravince, nabereš do kýble krtince a seženeš si betonářský písek. Suchý kravinec nastrouháš na kuchyňském strouhátku a smícháš po třetinách s pískem a krtincem. Nic lepšího tě poradit nemohu“. A já radu přijal a léta aplikoval. A mohu říci, že kaktusy rostly dobře.

Rostly až do jalových let, mých jalových let, kdy jsem o ně přestával mít zájem. Ten se mi naplno vrátil až po vojně a ještě více po svatbě, kdy jsme zbudovali hnízdečko a skleníky vyrůstaly jako bezinky u kravína. Jak jsem sbírku rozšiřoval, jak kaktusy bujely do větších rozměrů, elán každoročního přesazování se vytrácel. Začal jsem přesazovat jen podle potřeby, jen co se mi zdálo, že nezbytně musím. A je jedno, jestli z jara, uprostřed bujné vegetace, nebo při letní růstové stagnaci. Kaktus se nezblázní, když jej uprostřed růstu vyklepneme z květináče, jemně odrolíme bal, necháme týden ležet na prázdném květináči, zpětně zasadíme a pak ještě další týden vydržíme nezalévat. Rovněž kravince a krtince už dávno nesbírám. Zkoušel jsem a zkouším docela jiné substráty. Když jsem objevil kouzlo mělkých misek, kaktusy jsem jen vyklepl z květináče, kořeny neporušoval, posadil do misky a zasypal. Jenomže některé rostliny už dorostly do rozměrů, že do větších mís je dávat nehodlám. U nich se vracím k poctivému odrolení kořenového balu, zakrácení kořínků a po zhojení ran třeba zasazení do stejně velkých misek. Ale intervaly přesazení, snad kvůli lenosti, určitě nebudou kratší než tři až pět let. Mělké a široké misky mají své kouzlo. Z estetických důvodů ale šíři misek nepřehánějte. Misky mají velkou výhodu. Kořenům poskytují komfort, ty jsou blíže povrchu a obsah misky díky šíři hladiny lépe prosychá, což se v kritických situacích vyplatí. A ještě k doporučované drenáži na dně misek či květináčů. Dnes mohu říci, když to není hloupost, tak je to zbytečnost. Naposledy jsem drenáže prováděl před dvaceti lety a zjistil, že jsou k ničemu.