Pařníky

 

      Jak kaktusáři v průběhu času pochopili, slůvko pařeniště už není pro jejich zápolení přiléhavé. Rychlost jakou vzlétávají komunikační technologie, je závratná. Ani nestačíme v letu nové názvy počeštit. Kaktusové pařníky se vyvíjely o mnoho pomaleji, snad proto jsme stačili nové technologii přizpůsobit český název „Lufťáček“, trochu zavání němčinou, ale odpusťte mu. Snad tedy „vzdušník“ nebo „paraplíčko“ by nahradilo slůvko pařeniště, protože kaktusy už nepaříme jako dřívější zahradníci, když klečeli na kolenou a dýchali vlhkou vůní z právě zvednutého okna, kde se nahromadila neviditelná voňavá pára sluncem vytažená z vlhkého podloží. Některé kaktusy v tom horkém vlhku rostly jako banánovníky. Dnes však od našich rostlin očekáváme méně zeleného a více té kaktusové výzbroje, co rozpíchá hubu každému troufalému hlodavci.

 

Takový jeden moderní lufťáček nám popsal kaktusář pan MUDr. Jiří Hanzelka následovně:   V tomto pěstebním zařízení dosahovali dle mého soudu úžasných úspěchů už velikáni generačně spjatí s AV Fričem, jako například kolínský zahradnický mistr Osakr Smrž, který ostatně v roce 1929 vydal myslím první česky pasnou knihu o kaktusech s překrásnými černobílými fotografiemi mnoha kaktusů fričových i samotného Friče. Kniha je pozoruhodná také úžasnou předmluvou, kterou napsal tehdy pro pana Smrže jeho přítel Karel Čapek a která je mistrovskou ukázkou užití českého jazyka při dokonalé znalosti povahy nás kaktusářů.

Domnívám se, že historicky byl úspěch klasických, tedy vlastně zemních pařníků dán tehdy běžně používanou technologii „teplých pařenišť" zahřívaných odspodu směsí listí a koňského hnoje. Myšlenka, že teplo na nohy dělá kaktusům moc dobře je myslím velice stará a dobře prověřená. V dnešní době jsme od tohoto způsobu ustoupili z několika důvodů.

1/  není hnůj,

2// jsme líní se ohýbat

3/ máme materiály, které dávají jiné možnosti

4/ máme i několik možností, jak pařníky temperovat spodem

 

Pařník podle použitých materiálů na rámy a zasklení

1/ dřevo- jistě vhodný materiál, zejména pro člověka, který s ním umí dobře pracovat, je „teplé“, nevede „chlad", nevýhodu je jednoznačně nutnost údržby a také nezbytně širší profily než třeba u hliníku, což může vadit zejména u rodů ze severní Ameriky, kde se snažíme o naprosto maximální osvit.

2/ Hliník - skvělý, dobře se s ním pracuje zejména amatérům, lze snadno snýtovat všecky spoje, tedy rychlá práce, je zcela bezúdržbový. Ani cena nemusí být problém, pokud jsme schopni vyčkávat a koupit ve slevách např. ve Ferrona Tyssen Plastics, kde se  prodává na váhu. Profilů je nepřeberné množství a existuje možnost koupit U nebo F profily pro zasklení plastů i skla. Problém může být nízká váha u krycí desky, což se projeví při silném větru.

3/ železo - nevidím dnes žádnou výhodu, protože trochu nižší cenu nám prodraží nutnost svařovat a hlavně každou chvíli natírat

4/ žárově  zinkem žíhané železo - vynikající, dlouhá životnost, nevýhodou je, že musí ,myslím, postavit profesionál, amatérsky na rozdíl od hliníku si neumím představit, pravděpodobná výhoda je, že rám krycí desky má velkou váhu proti hliníku, tudíž není tolik ničen silným větrem jako rám hliníkový, který se při větším rozměru také může kroutit.

 

Zasklení: jsou prakticky 4 možnosti, každá má pro i proti.

1/ sklo- prakticky 100% propustnost světla asi v dnešní době jediná velká výhoda. Nevýhoda - rozbitnost, váha, snadné popálení rostli na jaře, neizoluje tepelně v případě celoročního využití.

2/ igelitová folie - levná, propouští asi část UV paprsků, jiné výhody nevidím. Nevýhoda - postupně se zhoršující propustnost, neizoluje tepelně.

3/ komůrkový polykarbonát - prakticky nezničitelný při správném použití, vynikající tepelná izolace při celoročním použití. Nevýhoda často udávaná je nižší propustnost světla než u skla - cca 83%, nicméně nepovažuji sám za podstatné, protože dnes již existuje mnoho sbírek rostlin s excelentním vyostněním pěstovaných pod polykarbonátem, dobré větrání má dle mého větší vliv.

4/plný polykarbonát - dokonalá propustnost, nerozbitný. Jediná nevýhoda - stále vysoká cena, ale lze čekat, že klesne stejně jako u komůrkových polykarbonátů, které se dají dnes sehnat za 50% ceny než před 12 lety, když jsem stavěl skleník.

 

Rozměry:

naprosto individuální, u stolového, dnes nejčastějšího řešení se mi neosvědčil předozadní rozměr nad 90 cm, špatně se dosáhne na zadní rostliny, samozřejmě jsou dnes běžná řešení „stolového skleníku" se vším všudy, ale nemám svoji zkušenost a dávám přednost klasickému pařníku. Rozměry, které se mi jeví ideální i kvůli prořezu materiálů jsou 210x 90cm, jedno čelo výšky cca 25cm, druhé 50cm. Pokud krycí deska přesahuje o cca 30cm předozadní rozměr, lze částečně odklopit pro přímý osvit a na kytky prší jen při šikmém dešti. Rozměr samozřejmě nutno přizpůsobit druhům, pro které je konstrukce stavěna a bude jiný např. pro Astrophyta, Ferocactusy nebo pro Sclero a Pediocactusy, které jsou daleko nižší.

 

Větrání:

asi nejdůležitější bod u všech typů provedení, a hlavní důvod proč některé druhy rostou daleko lépe v pařeništi než ve skleníku.

1/ varianta „Lufťák“ trvale kryt jen shora, nejsou boky, nebo jsou jen částečně, např. do 2/3 výšky apod.

2/ dle mého soudu velmi praktické je odklápění minimálně čelních tedy dlouhých stěn na pantech směrem dolů, lze ovšem i pro všecky stěny. Velká výhoda je, že lze v přechodných obdobích jaro a podzim uzavřít, anebo mít uzavřené pro vytápění při celoročním využití.

3/ Odklápění horní desky je možno řešit mnoha způsoby, které si každý musí vyzkoušet. Je ale třeba dbát na pevné upevnění, protože síla větru je těžko představitelná a dokáže vytrhnou z hliníku panty s nýty bez potíží. Kapitolou samo pro sebe je dražší řešení umožňující automatické otvírání pro možnost osvitu sluncem bez filtrace krycím materiálem. Nejlépe se hodí servomotor ovládající šroubovici s čidlem vlhkosti, které automaticky uzavře během několika vteřin po prvních kapkách deště.

 

Topení

1/ je možno topit jakýmkoliv elektrickým topným tělískem s ventilátorem.

2/ topná uhlíková folie - super, celoplošný přenos tepla do kovového truhlíku s kaktusy, ale cenově nesmyslné řešení.

3/ topný kabel - asi ideální kombinace kvality a ceny.

4/ topení lze spínat automaticky termostatem, spotřeba při topení spodem je velmi malá, rostlinám stačí určitě nižší teplota než např. ve skleníku. Existují dnes i teploty vhodné jako pojistka při pěstování mrazuvzdorných. Sám mám termostat se spínáním od 0 do -30 stupňů a je nastaven na sepnutí při -15, topím tedy jen několik dní v roce.