Opylování kaktusů

 

Abychom se sami se sebou, popřípadě se svojí nezbednou ženou, nemuseli dohadovat, zda to dítě je mé nebo urostlejšího souseda, což podle hrbatého nosu odhalíme na synáčkovi  třeba až v pubertě, musíme si tu svojí nezbednici set sakra hlídat. Nejlépe hned od samého počátku uzamykatelným pásem cudnosti.  

 

A při množení kaktusů je tomu obdobně. Jedna svedená včelka nebo čmelák vám nasadí brouka do hlavy „bude to opravdu z těchhle, nezanesla sem ta horlivá ta svedená sémě souseda?“. Záleží na přístupu každého, jak si tohle ohlídá. Někdo má v oknech skleníku síta a myslí, že je vyhráno, jiný nechá včely a čmeláky napást a ještě po nich sebere semena. Rovněž jsem měl velkou práci s dodržováním  hygieny při opilování, rostliny jsem přenášel po všech čertech, ze skleníku do skleníku, ze skleníku na okna bytu, na terasu, dokonce jsem si jednu vzácnou lokalitu vezl na zádech v batohu do práce. Bylo to mordování, které jsem nakonec vyřešil klecovým odchovem. Vyrobil jsem klece tak jako mají slepičí nosnice. Některé jsou z jemného pozinkovaného síta, ty větší jsou ze sítě protkané skelným vlákny, u nichž předpokládám odolnost vůči UV záření.

Do klecí zavírám rostliny s poupátky těsně před vykvetením a ponechávám je zavřené ještě dva dny po opylení, dokud blizna nepovadne, což je signál, že pyl proklížil do semeníku. Jak hezky se potom sklízí semena, o kterých vím, že nebudou mít za pár let sousedův hrbatý nos.