Květináče

 

     Květináč je krásně znějící české slovo, které snad nikdo neponičí angličtinou. Léta zpátky zahradníci říkali též kořenáč nebo také vrhlík. Když jsem jako kluk s kaktusy začínal, to bylo v té krásné době raketového startu minisukní, začínaly s nimi  první pokusy umělohmotných květináčků. Tehdy hýřily barvami, hráškově zelená, kanárkově žlutá, červená, růžová a nám se moc líbily. Dnes bych do nich nezasadil ani rajče. Tuhle novotu používaly jen Zahradnické závody. Volně k dostání nebyly a my je museli opatřovat po nocích ze státního. Zato se dodatečně omlouvám tehdejšímu mistru zahradnickému. Dnes plastové květináče používají oprávněně všichni kaktusáři. Jsou velice lehounké  a barvy  vkusné. Další výhodou je pomalejší vysychání substrátu, jenomže ta může být někdy i na obtíž. Některé velice choulostivé kaktusy, např. sklerokaktusy některé echinomastusy, je ještě výhodné pěstovat v květináčích z obyčejné pálené hlíny. Dáme jejich kořenům větší záruku, že je nenapadne hniloba po nevhodném zalití a přemokření substrátu. Není ale vhodné mít pohromadě rostliny v plastu a hlíně v jedné podmáčecí nádobě. Hliněné květináče opravdu rychle vysychají a usazená rostlina může nedostatkem vody trpět. Choulostivé rostliny v hliněných květináčích je vhodné mít oddělené a v příznivé době je nechat stát déle ve vodě. Plstnatění a zpětné vysávání kořenů stěnami hliněných květináčů jsou jen babské názory.

Poslední dobou používáme na větší kaktusy misky. Jsou výhodné, protože v poměru ke svému průměru jsou nižší a to je vhodné pro kořenový systém. Také větší průměr misky nás nutí držet kaktusy dále od sebe. A také jsou pro kulovité kaktusy velice vkusné.

Co se týká tolik doporučované drenáže na dně nádob, můj názor je, že je spíše na obtíž. Dnešní květináče holandského typu mají na dně tolik otvorů, že přebytečná voda dobře odtéká.