Echinomastus

I když kaktus je konzerva, která vydrží moc, můžeme dokonalost jeho krásy zpackat. Podřiďte se tedy jemu a nechtějte, aby se podřídil on vám.

 

                                                                            Květy johnsonii

 

     Na rozdíl od astrofyt nejsou echinomastusy vůbec tolerantní k naší nedočkavosti. A to je dobře. Byla by nudné, kdyby nám všechno rostlo jako  Mammillaria bocasana.

     
Jen pro představu, tento krásný rod je v obtížnosti pěstování podoben rodu sclerocactus a ancistrocactus. Tímto pomyslným přiřazením ukazuji na sloupkovitý růst, který je jim z domoviny sice přirozený, ale který v našich sbírkách můžeme podpořit nevhodnými podmínkami. Přednost má vždy světlo, světlo nefiltrované, nedržené na uzdě horními policemi, celoročními stínovkami nebo vápennou vrstvou. To by se rostliny neklaněly pěstitelům, ale jen těm nejsvětlejším dírám. Kdo jezdí často do našich sbírek, může si povšimnout, že zastoupení echinomastusů není početné. A když na nějakou rostlinu sem tam narazíme, vidíme nevzhledný váleček, který ani nezaujme, a který se kroutí, jakoby chtěl zdrhnout z květináče slunci do náruče. Echinomastusy je možno znetvořit několika způsoby: roubováním, nedostatkem světla, místa, ale i horlivou výživou. Zahubit ve většině případů, jen vodou. Když přijde několik teplých a slunných dní, trneme, jestli rostliny nespálíme a raději zabílíme nebo natáhneme stínící folie. Z pohodlnosti necháme zastíněno do konce sezony. Kaktusy ale nerostou, jen když svítí slunce a je ve skleníku čtyřicet. Oni rostou nejlépe, když je nebíčko mírně zastřené a teplota prostoru skleníku kolem třicítky. A kvůli páru dnů, máme stínit trvale? To ale nemůžeme pěstovat echinomastusy. Znetvoření omezíme umístěním rostlin těsně pod sklo, prostor dokonale odvětráme a v extremních výkyvech počasí, dočasně zastíníme.

      
Velké rozdíly na nároky pěstování v rodu echinocactus, platí i pro echinomastusy. Tak jako Echinocactus grusonii nerovná se Echinocactusu parryi po stránce pěstitelské, nerovná se Echinomastus laui Echinomastusu johnsonii. Dovolím si tedy pro názornost, utvořit tři pomyslné pěstitelské skupiny. Do první řadím třeba ten nejjednodušší již zmíněný  Echinomastus unguispinus ssp. lau. Rostliny při troše trpělivosti, rostou dobře na vlastních kořenech a pravidelně kvetou. Do druhé skupiny zařadím Echinomastus durangensis, warnockii, intertextus a johnsonii v. lutescens. Rostliny  této pomyslné skupiny rostou také dobře na vlastních kořenech, pravidelně kvetou, ale je třeba již velice opatrně s vodou a humusem. Třetí skupina je nepočetná. Do ní šupneme hezkého samotáře Echinomastus johnsonii. Tady není hříchem u některých oblastních typů roubovat. Rovněž kvetení je v některých případech málo zdárné. Někdy stačí na jaře po násadě poupat pár dnů zvýšené teploty a rostlina čerstvá poupátka shodí a dá přednost růstu. Zatažení poupat se mi nejvíce projevuje na rostlinách SB 690 a  Ech. johnsonii, FH, West Mohave Co., 550m. Rostliny RP 34 jsou tolerantnější a při stejných podmínkách poupata vždy udrží.

      

Substrát pro echinomastusy míchám ze 30% plaveného písku, 20% hrubé i jemnější vápencové horniny, 20% cihlové drti a  hrubého popela ze dřeva, 30% zbývá pro starou zeminu. Do třetí skupiny však zeminu nepřidávám a substrát nechávám čistě minerální. Echinomastusy se probouzí brzy z jara a dobře na nich poznáme, že si říkají o první zálivku. Vyčkejme však na ustálené, teplé počasí. Protože zálivek přes sezonu není mnoho, již první může být s živinami. Na jaře provedu asi tři zálivky podmokem a po odkvětu již pouze tzv. zálivky udržovací rovněž asi 3x. Roubování rostlin z prvních dvou skupin, vůbec nedoporučuji. Zejména E. warnockii má velké sklony k vytažení. Není nic horšího, než hůlka a k ní barevnou bavlnkou přivázán kaktus. To ponechme milovníkům rajčat. Echinomastus johnsonii, mám-li jej roubovat, volím F. glacescens nebo lépe Echinocereus chloranthus, který je navíc dokonale mrazuvzdorný a tak nechávám vybrané echinomastusy do -10 stupňů. E. intertextus v. dasyacanthus z některých oblastí ponechávám celou zimu vedle sclerocactusů v otevřeném skleníku. Další důležitou věcí je poskytnout rostlinám prostor. Jejich tendence k protahování stonku je již z přírody. Bude ale umocněna natlačením na sebe, tedy bojem o světlo.
 

Echinomastus johnsonii - žlutotrná forma

Echinomastus johnsonii, RP 34

Echinomastus johnsonii, West Mohave Co., 550m


                                         
Echinomastusy  johnsonni