Do deště, nebo slunce?

Zalévat do deště nebo do slunce? Tahle otázka je stará a snad jedna z nejčastějších. Není na ni krátká odpověď. Nedávno ke mně přijel zoufalý kaktusář, že byl včera u jednoho a ten mu řekl, zalévat se musí jedině do deště. Když tohle ale řeknete začátečníkovi, může udělat obrovskou chybu. Zalít při našem počasí v březnu do deště, jenž může trvat také čtrnáct dní při teplotě kolem dvanácti stupňů je nerozumné. Myslím, že v takovém případě jsou sluneční paprsky moc a moc žádoucí, aby prostor skleníku trochu ohřály a pomohly rostlinám vodu přepravit. Je pravda, že některým rostlinám stačí na transport vody překvapivě nízké teploty. Co ale se zbytkem vody v substrátu, který se neodpaří a jen zakládá na kořenech živnou půdu pro hnilobu? Proto když do deště, tak do teplého a s nadějí, že nebude dlouhodobý. Taková zálivka je pro rostliny blahodárná. A snad to mají dané i z přírody, že pít se dá jedině když je voda a voda v suchých oblastech není, když jsou největší vedra. Ale i do slunce se dá zalévat. Je třeba dodržet pár zásad. Pokud je chladné proudění a slunce k tomu, vždycky se prostor skleníku a stěny květináče uchladí, aby nevznikla ta nebezpečně vysoká teplota, kdy mokré kořeny poraní rozpálený květináč. A když už uděláte chybu, že zalijete v teplotách nad třicet stupňů ve stínu, potom je žádoucí prostor skleníku narychlo přistínit alespoň netkanou textilií. Tak zabráníte přímému působení slunce na stěny květináče při už tak horkém okolním vzduchu. Hodně tím zachráníte. Letos jsem také chyboval, když jsem podmočil celo sbírku včetně semenáčků, několik tisíc rostlin. Hned druhý den vystoupala teplota na pětatřicet ve stínu. Včas jsem natahal stínící plachty a výsledek? Z toho velkého množství uhnily pouze dva ariocarpusy. Byl to zoufalý pokus, ale poučný.