Údolí Jaumave ( 4 ).

 

Do údolí Jaumave jsem se vydal, jak jinak, především kvůli Obregonia denegrii, Ariocarpus retusus ssp.trigonus (dále v textu jen Ariocarpus trigonus ) a Astrophytum myriostigma.Údolí Jaumave navazuje na biosférickou rezervaci El Cielo, která se rozkládá jižně na území municipií Jaumave, Gomez Farías a Llera. Dnes je už vlastně její  severní součástí, zabírá téměř celou východní část municipia Jaumave přes řeku Guayalejo, částečně až za hranici do municipia Victoria. Řeka Guayalejo pramení v horách severně od Miquihuana, ve výšce cca 3400 m n.m. jako Río Alamar a poté, co přijme vody Río Maravillas, mění své jméno podle obcí, které míjí.Tak se postupně stává řekou Chihue, Angeles, Nogales a když se spojí s řekou Jaumave, pokračuje na jih jako Río Guayalejo. Je dobré si uvědomit, že vpředu zmíněné rostliny rostou  na chráněném území.
   
Ariocarpus trigonus je na tomto území považován za hojnou rostlinu a tvoří zde centrum rozšíření, pokud jde o Biotickou provincii Tamaulipas. Podle analýzy Ekologického institutu Samosrávné univerzity Tamaulipas, vytváří zde Ariocarpus trigonus cca 11 známých populací, roztroušených většinou v blízkosti řek Guayalejo a Jaumave, ve výškách 700 – 1000 m n.m. Z hlediska územního rozšíření byly populace lokalizovány do tří skupin. První v prostoru mezi obcemi  El Chihue, San Antonio a La Reforma, druhá v prostoru obcí San Lorenzito a Padron y Juárez, třetí pak v prostoru San José de Salamanca, Las Moras a Los Nogales. Kola automobilů cestovatelů směřují většinou k Los Nogales na soutoku řek Jaumave a Guayalejo blízko obce San Vicente, která leží  na řece Jaumave a do okolí obce San Antonio, ležící v blízkosti řeky Chihue.
   
Rostliny Ariocarpus trigonus kvetou v období od počátku října do počátku prosince, nikoliv však souvisle.V tomto rámci jsou vysledována dvě období kvetení. První připadá na měsíc říjen a druhé na konec listopadu a začátek prosince.
    Populace Obregonia denegrii se často vyskytují spolu s Ariocarpus trigonus, ale není to pravidlem. Společný výskyt je snad dán  tím, že oba druhy vyhledávají kryt vyšší vegetace, což jim zabezpečuje toulavý stín. Nicméně Obregonii jsem nezaznamenal na západ od Río Chihue, kde jsou  čisté porosty Ariocarpus trigonus s vtroušenými populacemi Astrophytum myriostigma.Východně od Río Guayalejo se lze naopak setkat s porosty Obregonia denegrii s vtroušenými populacemi Ariocarpus trigonus i Astrophytum. Astrophytum myriostigma sice stín vyšší keřové vegetace přímo nevyhledává, ale lze se s ním setkat i na těchto místech, často přímo v zastíněných řečištích periodických potoků, aniž by to vzhled rostlin nějak poznamenalo.
    V údolí Jaumave jsem strávil čtyři dny od 17.do 20.10. a navštívil okolí obce San Vicente a prostor v okolí obce San Antonio, po obou stranách Río Guayalejo.Dlužno říci, že jsem nebyl vybaven přesnými údaji o lokalitách, přesto  jsem se s rostlinami setkal kdykoliv jsem vstoupil do terénu. Poprvé to bylo 17.10. v časných ranních hodinách, když jsem na dohled obce San Vicente zmizel po pravé straně prašné cesty v nízkém porostu keřů Prosopis laevigata. Dvacet metrů od cesty, ukryty ve stínu keřů, tam vegetují rostliny Obregonia denegrii i Ariocarpus trigonus(označovaný zde jako v.minor) spolu s vtroušenou Coryphanta palmeri. Nebylo zde málo Obregonií s poškozeným vegetačním vrcholem. Se stejným obrázkem jsem se běžně setkával i později u San Antonia. Kozy evidentně na vině nejsou a tak zbývají jen sběrači semen.Ti, kteří se nožem rýpají v temenech rostlin a ještě o tom píší, aniž by se vzrušovali tím, že se nacházejí na chráněném území.Těžko se pak divit místním, že na motorizované návštěvníky povolávají ochránce přírody. Obcházeje z uctivé vzdálenosti obec, prožil jsem si své  martyrium v kopcích západně od San Vicente, kde jsem se v neskutečných houštinách  potkával s Hamatocactus hamatacanthus a Mammillaria candida, řidčeji i s Ferocactus echidne.

 

 

 

 

 

 

 

Když jsem konečně protnul  cestu, prošel neohrožován domácím zvířectvem San Vicente směrem na Jaumave a s díky odmítl nabízené pohostinství místních, byl jsem nucen přijmout společnost pasáka koz, před nímž varuje pan Pavel Pavlíček. Kde se vzal, tu se vzal, vynořil se z houštin a přidal se.Leželo mu v hlavě odkud v největším parnu přicházím, ze směru, kde není nic.Obrněn trpělivostí vyprávěl jsem pohádky a tak nakonec stejně jak se objevil, tak i zmizel.
    Východiskem pro dny následující bylo San Antonio, v té době stanoviště vládního vojska, provádějícího namátkové kontroly projíždějících vozidel.Vojáci byli vstřícní, dokonce mně žíznivému poskytli první pomoc při návratu z terénu. Na lokality s populací Ariocarpus trigonus je možno se odtud vydat prašnou cestou západním směrem do obce Las Pilas, přejít pravostranný přítok Río Chihue, projít obcí, nikam neodbočovat a držet se cesty na severozápad. Když skončí ploty ohraničující pozemky, lze vstoupit do terénu po levé straně cesty. Objeví se vodní erozí silně zbrázděný rovinatý terén, přecházející postupně do kopcovitého terénu. Jsme na místě, další pokyny netřeba. Návštěvník se nachází na území bohaté populace Ariocarpus trigonus, rostoucí na otevřených plochách i na okrajích erozních rýh přistíněných vyšší vegetací, vystupující po štěrkových svazích a hustě osidlující temena kopců. Jak vypadá rostlinný porost temen kopců, lze vyčíst z obrázků.

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 Brodíce se Ariocarpusy   po temeni kopce, nelze minout úsek jeho strmě se svažujícího východního okraje.Tam se nachází populace Astrophytum myriostigma. Astrophyta zde rostou na hraně krátké, téměř kolmé několikametrové stěny, i na jejím úpatí spolu s Ariocarpus trigonus, Ferocactus echidne, Hamatocactus hamatacanthus, Mammillaria candida, Mammillaria melanocentra i Mammillaria heyderii. Rozměry Astrophyt i Ariocarpusů jsou fascinující.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Neodolal jsem a sestoupil stěnou na její úpatí a procházel podél ní, mezi těly rostlin vypadávajících ze skály.Tam jsem se potkal s divokými včelami, které mají ve stěně několik hnízd.Vyrazily bez varování a já vyrazil po svahu dolů jak nejrychleji to šlo.Unikl jsem bez žihadla, ale strachy bez sebe. Oklikou jsem se vrátil a dokončil svou cestu.Tato lokalita patří k mým nejsilnějším zážitkům v Mexiku. Návrat do San Antonia se shodoval se všemi mými návraty. Vyčerpán, bez vody, ovoce i jakékoliv jiné potravy jsem se v parném odpoledni došoural k restauraci na hlavní silnici, abych po dvou pivech a hodině čekání nastoupil do autobusu směr Jaumave.
    Lokality Obregonia denegrii se nachází na východní straně Río Chihue .Od San Antonia je nutno přejít most přes řeku a kdekoliv vstoupit do terénu. Člověk se ocitne v korytě občasného potoka a zírá na četné rostliny Astrophytum myriostigma.

 

 

Při postupu severním směrem se střídají plochy s nízkou, řídkou vegetací, kde rostou rozptýleně obrovské exempláře Homalocephala texensis, s obtížně prostupnými houštinami vyšší keřové vegetace, kde ve spodním patře v porostech Agave spec. rostou velcí jedinci  Ferocactus echidne(obr.39-41). Po překonání těchto houštin se objeví kamenité vršky pokryté nízkou vegetací, rozptýlené po dně údolí. Jestli mají někde růst Obregonie, pak by to mělo být to správné místo.A skutečně je to pravda. Lokalita u San Vicente je jen slabý odvar toho, čím procházím. Jednotlivé rostliny všech velikostí i jejich kolonie, kde se tísní stovky rostlin. Nádhera.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zdravá populace, kde je vše od semenáčků po dospělé rostliny a kde mladé rostliny rychle osidlují místa zániku starých rostlin. I  tady se rozptýleně objevuje Astrophytum myriostigma spolu s Ariocarpus trigonus. Říkám-li rozptýleně, říkám to s rezervou. Po celou dobu strávenou v terénu jsem nezaznamenal hluchá místa. Rostliny o kterých je řeč jsem potkával stále. Někde tvořily souvislé porosty, jinde rostly řidčeji. Pravdou je, že Ariocarpus trigonus rostoucí na západním břehu Río Chihue je podstatně četnější. Do Jaumave jsem se vrátil za tmy, ale stihl jsem čerstvé tacos, několik piv a velkou plechovku fazolí.

 Zpět