Přírodní rezervace Real de Guadalcázar (2).

Toto chráněné území se statutem státní rezervace se nachází v severozápadní části státu San Luis Potosí, municipio Guadalcázar. Bylo vytvořeno v roce 1997, má rozlohu 188 758 ha a pokrývá většinu území municipia Guadalcázar s výjimkou největších zemědělských a městských oblastí. Zahrnuje dvě velká jádrová území obklopená rozsáhlou nárazníkovou zonou. Posláním přírodní rezervace je ochrana nejen druhové rozmanitosti kaktusů a  četnosti vegetačních typů zde rostoucích, ale také výjimečného bohatství jiných rostlinných a živočišných druhů na území se vyskytujících. Rozkládá se na jižním okraji pouštní oblasti Chihuahua a se zaznamenanými 75 druhy kaktusů, z nichž 63 % je  v této oblasti endemických, má nejvyšší koncentraci kaktusových druhů na americkém kontinentu.
  První chráněné a druhově nejbohatší  území se nachází východně od silnice 57 v úseku mezi obcí Charco Blanco a křižovatkou Huizache, kde se odklání severovýchodně od silnice směrem na obec El Anteojo, kde končí. Východní hranice se nachází zhruba na linii obcí Santa Rita del Rucio na severu  přes La Polvora až po Charco Blanco na jihu. Od druhé části chráněného území je odděleno pohořím Sierra de Trinidad, orientovaném severojižním směrem.To je pak vymezeno obcemi Guadalcázar na severu, San Antonio de Trojes na severozápadě, Villar na jihozápadě a Cerritos na jihu a je charakterizováno vyššími srážkovými úhrny a hustější vegetací.
  Východiskem pro mé putování rezervací byla obec Guadalcázar. Strávil jsem tam při dvou návštěvách zhruba týden a užil si dobrého i zlého. Guadalcázar samotný je malá příjemná obec s příjemnými lidmi, dvěma levnými hotýlky a dvěma nádhernými františkánskými barokními farními kostely z XVIII.století.

           

 

          

 

     Dnešní radnice sídlí na náměstí v bývalém domě  vicekrále Nového Španělska a Peru, Dona Diega Fernanda de Cordoba, markýze z Guadalcázaru, Španěla, který žil v letech 1578-1630  a  město v roce 1620 založil. Jeho jméno“Cordova de Guadalcázar“ nese i hotýlek, ve kterém jsem vždy nocoval. Všude čisto, úklid veřejných prostor je silná stránka všech municipií. Zde v Guadalcázaru je hlavní postavou stařík, který každé ráno od 9.00 hod.,s vědomím vlastní důležitosti, zametá velkým palmovým listem chodník kolem parku na náměstí.

 

          Palác vicekrále Nového Španělska a část chodníku zametaného denně palmovým listem

 

  Mým hlavním přáním bylo najít a fotografovat Astrophytum myriostigma v. strongylogonum(dále jen A.strongylogonum). Bylo to jednoduché, potkal jsem se s ním všude, kam jsem se vydal. Poprvé jsem je spatřil v okolí křižovatky Entroque Guadalcázar, kde roste po obou stranách silnice, která odbočuje ze silnice 57 na východ směrem na obec Guadalcázar.

Krajina v okolí Entroque Guadalcázar, v popředí silnice č. 57 San Luis Potosí-Huizache

 

Typický terén kolem silnice vedoucí do Guadalcázaru,na snímku Fer. pilosus

 

    Na svazích kopců, které silnici lemují se vyskytuje hojně, doprovázeno statnými exempláři Echinocactus platyacanthus a Ferocactus pilosus, z drobných kaktusů pak Echinocereus pectinatus, Glandulicactus uncinatus, Thelocactus hedraexophorus, Mammillaria formosa , microthele, candida.

Staré známé, přesto milé..Echinocactus platyacanthus

 

Komentář netřeba

 

Starší rostliny rodu Astrophytum jsem zaznamenal jen u San Antonia v Nuevo Leon

 

Mamillaria candida roste roztroušeně na velkých plochách,růžové zbarvení na temeni
se vyskytuje ojediněle

 

Mamillaria formosa ssp.formosa,čtyři středové ostny,nádherné rostliny, nepříliš hoj

 

a rostou výhradně jednotlivě,nikoliv v trsech

 

          Dále na severovýchod jsem se setkával navíc s porosty Neolloydia conoidea, Stenocactus sp.,Turbinicarpus knuthianus a řadou jiných.

Z Enroque Guadalcázar na severovýchod se zvedá Sierra de Trinidad,tam někde jsem
 si usiloval o život

 

Neolloydia conoidea na vápencových výchozech,na temenech kopců,
spolu s thelocactus hexaedrophorus a Stenocactus sp.

 

Téměř neviditelný Turbinicarpus knuthianus

 

   První Turbinicarpus knuthianus jsem objevil  v trsu suché trávy, když jsem hledal ztracenou záznamovou kartu do fotoaparátu. Pak jich najednou byly desítky. Zkouškou fyzické připravenosti bylo překonávání hlubokých, téměř neschůdných terenních  zářezů, které se objevovaly znenadání, bez možnosti je obejít. Jeden z nich mne toho dne definitivně vyřídil. Při sestupu příkrým balvanitým terénem, porostlým hustou keřovou vegetací nechvalně proslulých  jedinců typu „počkej chvíli“,vyplněnou obrovskými exempláři agáví, opuncií a stenocereusů, mne jedna větev uchopila za batoh v okamžiku, kdy jsem měl nakročeno z kamene na kámen. Nemaje jinou možnost než trvat na dokončení pohybu vpřed, vystrčila mě do prostoru a škodolibě otočila zády ve směru pádu. Neviděl jsem kam padám a jen jsem matně tušil nedobrý konec. Skončil jsem nakonec poměrně dobře, zapasovaný v hustém keři jak střevlík s nohama trčícíma do prostoru a s rukou nabodnutou na jedné z agáví.Dostal jsem se z toho, rány ošetřil, pořídil snímky obrovských rostlin Astrophytum strogylogonum, které by zrovna tady v těch houštinách nikdo nehledal. Nesestoupil jsem, ale doslova slezl na dno zářezu a tam  ve skalnatém korytu obklopen dalšími výstavními rostlinami A.strongylogonum, úplně vyčerpán ulehl do kamenného lože a usnul. Cesta zpět k silnici a po ní 15 km do Guadalcázaru nebyla sice žádná muška, ale zvládl jsem to.

 

Takové, sice nepříliš vzhledné, přesto impozantní rostliny,
se běžně vyskytovaly v hustém křovinném porostu v místě mé nehody….

 

      Předhůří na sever od Guadalcázar je silně erodované území střídající se  s kamenitými pastvinami, na kterých rostou  Mamillaria (snad microthele) zapuštěná ve vápencových blocích  stejně jako Thelocactus hedraexophorus a Coryphanta pulleineanaMamillaria (Dolichothele) sphaerica na travnatých pastvinách, často v krytu roztroušených křovin. Stenocactus sp. tu tvoří malé kolonie na kamenitých plošinách, rozptýleně na nepřístupných vápencových skalách  roste Ferocactus echidne a znovu nádherné rostliny Astrophytum strongylogonum, vyhřívající se na plném slunci v nízkých travních porostech a lišících se jen vločkováním od rostlin rostoucích v houštinách.

 

Takové, snad nejkrásnější z krásných, na pastvinách v horách

 

Coryphanta pulleineana v bezprostředním okolí obce Guadalcázar roste pospolu s Mamillaria sphaerica

 

Kde jsou nepřístupné kolmé skalní výchozy,tam je běžný Ferocactus echidne

 

    Na jih od Guadalcázaru se Sierra de Trinidad stává vlhčí. Kopce jsou pokryté převážně dubovými porosty s vápencovými skalními výchozy a směrem k Cerritos sierra postupně přechází do rovin. Prošel jsem tím územím v délce cca 10 km několikrát, roste tu zajímavá Mamillaria schiedeana ssp. dumetorum a jinak shodná kaktusová vegetace vč. Astrophytum strongylogonum a výstavních exemplářů  Mam. formosa, ssp. formosa.

 

Jižně od Guadalcázar je terén pokryt hustou vegetací a je jen velmi těžko průchodný

 

V těchto končinách se lze setkat i s Mammillaria schiedeana ssp.dumetorum

 

  Samotná křižovatka Huizache mi zatím zůstává odepřena, přestože pokus jsem učinil. Jediné ubytovací zařízení bylo totiž v takovém stavu, že jsem se štítil položit na postel i spací pytel. I tak mi na tuto oblast zůstávají ty nejlepší vzpomínky. Na závěr   připojuji  ještě několik obrázků, aby dokumentace byla co nejúplnější.

Thelocactus hexaedrophorus

 

Echinocereus pectinatus

 

Echinocereus pentalophus

 

Glandulicactus

 

Stenocactus,sp

 

Mamillaria formosa


Zpět