Miroslav Naxera  

České pranostiky

Také jste si všimli, jak ty naše české pranostiky nepřejí kaktusům? Když si je některé přečtu, položím si otázku. Kdy máme vlastně ty kaktusy vůbec pěstovat? Posuďte sami, některé jsem vybral.

Leden         Mnoho sněhů v lednu, mnoho hřibů v srpnu.

Únor           Když únor vodu spustí, ledem ji březen zahustí.

Březen        Březen - za kamna vlezem.

Duben        Dubnový sníh pole hnojí a déšť jim požehnání přináší.

Květen       Chladno a večerní mlhy v máji, hojnost ovoce a sena dají.

Červen      Chladný květen, červen vlažný - je pro sýpky, sudy blažný.

Červenec  Svatá Anna - chladna z rána.

Srpen         Srpen k zimě hledí a rád vodu cedí.

Září             Po hojných deštích v září osení zimní se podaří

Říjen         V říjnu mnoho dešťů, v prosinci mnoho větrů.

Listopad   Listopadové sněžení neškodí vůbec osení.

Prosinec  Jak byl celý rok samá voda a bláto, na Silvestra nenapadne zlato.

Kam tedy ty kaktusy napasujeme? Ony ty staré pranostiky jsou ušité na míru úrodě. Dnes je to jedno. Když se nám pšínka neurodí, stačí zvednout telefon,  zavolat a zasypou vás kamiony pšenicí s Polska, nebo třeba  z Austrálie. Tak už to je v té globalizaci.

               Abychom nemuseli vozit vše z Kanárů, tady jsou pranostiky pro nás kaktusáře.

Leden          Lednové sluníčko, venku to vrže, ve skleníku teplíčko.

Únor             Únorové paprsky nakvétají terezky.

Březen         Nachytej si mě do sudu, já dlouho pršet nebudu.                                               

Duben          Chystej honem štětečky! Jak oblak ubývá, květů kvapem přibývá.

Květen         Teplý máj, kaktusů je ráj.

Červen        Celý červen bez mráčku, to jsou barvy panáčku!

Červenec    Polojasný červenec, v srpnu  semen radvanec.

Srpen         Horký srpen, kaktusům nejlépe  pod širým nebem.

Září            Indiánské léto podařené, vata houstne, trny sílí, rostliny dobře vyzrávají.

Říjen         Když na sluníčku réva ještě sládne, kaktusář jen mládne.

Listopad   Plno mraků ,hodně vánku, dopřejme jim chvíli spánku.

Prosinec   Komu se nelení, srpnová semínka se mu již zelení. 

 

                                       

 Ancistrocactus unc.wrigh. SB 338, Otero Co,NM

                                                                                        

 

 

  Miroslav Naxera                                                          

                                                      Mají kaktusy dušičku?

     Každý rád pozoruje své kaktusové výsevy. Pokukuje, jak  první klíčky ochutnají pracně připravenou zem. Když chutná, desítky vlasových kořínků jí obejmou a hltají tu hlušinu, nad kterou by zemědělec kroutil hlavou. Koho tahle práce baví a jde mu od ruky, jednou také zjistí, že to s tím vyséváním přehnal. Vyhazovat ale nic nebude, takového času to stálo. Všechny si je nechá. A pak už jen rozsazuje a stále hledá místo kam s nimi. Jednou je ale všechno plné a tak si řekne, že si vybere od každého druhu ty nejlepší a zůstatek prodá nebo daruje.

                                                    Turb.veldezianus, JR, sev.Saltilo

                                                        

      Kaktusářských návštěv ale zrovna není mnoho. A rád by dále vyséval, neboť dívání do výsevů je lepší než civění na Novu. Sám jsem měl období velkých výsevů a podobné problémy. Když byli všichni již obdarováni a semenáčky neubývaly, muselo přijít tvrdé rozhodnutí. Vyhodit. No ale do popelnice? Vedle zkaženého sýra a pytlíku prachu z vysavače? Jednou jsem tam hodil velkou rostlinu, kterou jsem neopatrností spálil. Druhý den jsem šel kolem.  Popelnice byla osvícená sluncem a pěkně vyhřátá. Copak tam asi dělá říkám si. Je tam teplo, vlhko, ale tma tmoucí. A v tom hrozném harampádí, které člověk vyrobil, aby je vyhodil. A tak jsem ji ve svém nitru připsal dušičku. Tady tě umírat nenechám. Rostlinu jsem vyndal rozřezal nožem a zahrabal do země. Od té doby, se kaktusů, které opravdu již nikdo nechce zbavuji stejným způsobem. Jenom ne do popelnice. Dnes již vysévám s rozumem a tak pohřbívání omezuji na minimum.

                                           Pravokořenné horizonthaloniusy pro radost

                                                

A ještě jsem objevil jeden způsob, jak se rostlin zbavit ne tak konzumně. Na podzim, když přijde velké stěhování,  je ponechám v netopeném skleníku přes zimu. Z jara se divím co kaktus vydrží, kolik rodů a druhů přežije tu naší nehostinnou zimu. Ty co přežijí, stoupnou ve vašich očích v ceně a některé dokonce ukazujete jako raritu. Tak jsem nechával po tři zimy na studeno třeba velké Leuchtembergie. Gymnocactusů beguini v.senilis jsem jedno jaro vyhodil ven celý truhlík. Na podzim jsem je, tak jak byly promáčené, přendal do studeného skleníku. V březnu opět vystrčil ven bez jakékoliv ochrany. Občas o ně někdo projevil zájem. Moc nerostly, ale pravidelně kvetly po celé tři roky. Někdy si říkám, rostlina jako rostlina, když stříkám roundopem drchničku mezi rajčaty nebo vzteky vytrhnu bodlák a hodím jej přes plot. Ale kaktusy? Když jim totiž jednou přiklepnete dušičku, už ji jen těžko odpářete.

Echinocactus horiz. JABO 32, Tula, Tamaulipas

                                             

 

 

 

  Miroslav Naxera                                         

                                                             Opylování kaktusů.

    Je to práce radostná, zvláště u panenských květů, na které jsme čekali dlouhá léta. A když ty květy ještě navíc voní a ty vůně umocní zářivé barvy, je neštěstí, když není po ruce štěteček. Nevkusně zmalovaných žen nepěknými barvami jsem viděl již několik. Ale nevkusně vybarvený  kaktusový květ, ten není k vidění nikdy.

                                                             Echinofossulocactus laui

     Jen málo druhů kaktusů je samosprašných, proto musíme mít minimálně dvě rostliny stejného taxonu.  Rostlin, které chceme množit semeny, je lépe mít více. Oni se někdy ty krásné květy ve stejnou dobu nesejdou. A také, čím více genů tím lépe. Bylo by nudné, kdyby byly rostliny uniformní jako ty holandské výběry. Někdy si zajdu do města a u piva koukám přes okno bufetu, jak kolem chodí mladé holky z nedalekých škol. Ony jsou, ale také stejné. Hubené, namalované, z džín kouká kus břicha a zad, na uších sluchátka od MP3, hlavu skloněnou do mobilu a cvakají. To se potom rádi podíváte na nějakou stařenku s tělem a obličejem vykresleným životem. Někdy je zase obdivuhodné jak dokáží vykvést najednou všechny rostliny z jednoho rodu. Učebnicovým příkladem je rod Astrophytum. 

                                              Astrophyta po domluvě

     O to ale je větší nebezpečí, že nám nežádoucí opylovač spráší rostliny, které jsme opylovat nechtěli. Nežádoucí opylování řeším tak, že rostliny, které chci namnožit přenesu do jiného skleníku a tam spráším. U horizonthaloniusů mám zase štěstí, protože se v mnoha případech  sejdou květy stejné lokality. Mám ale minimálně sedm rostlin z každého naleziště. Další důležitou věcí je hygiena opylovacího náčiní. Náčiní říkám proto, že opylovat se dá nejen štětečky. Po vzoru pana Douděry (Plzeň) opyluji některé menší  květy tuhou (Uebelmania a  Melocactus azureus). Discocactusy opyluji dlouhou jemnou osinou z borovice Pinus armandi. Jejich kalichy jsou tak dlouhé, že do nich osinu vsunu několik cm. Ale štětečky jsou nenahraditelné. V mém případě jich musím mít na desítky a proto si je vyrábím sám.

                                                             Výroba štětečků

       K výrobě potřebujete tři věci: Bambus  

                                                         ( můžete nahradit)

                                                         Slabou hliníkovou trubičku, světlost 2 mm

                                                         ( koupíte v modelářských potřebách)

                                                         Jemné vlásky z pěkný ženský

                                                         ( kdo si troufá, může i z manželky)

     Z bambusové kulatiny uřízneme 12cm dlouhý díl. Nožem přeštípneme na dvě podélné poloviny. Z těchto polovin opět nožem naštípeme po celé délce 12cm kusy o síle běžné dřevěné špejle. Trubičku uřízneme 2cm a řez zahladíme, aby nebyla porušena světlost. Vezmeme pramínek vlasů přehneme napůl a vzniklým očkem protáhneme slabý dráteček, který také přehneme. Poté protáhneme drátek i s vlasy trubičkou. Po protažení očka vytáhneme drátek a vlasy zatáhneme zpět do poloviny délky trubičky, kterou na straně vlasů zajistíme zamáčknutím kleštěmi. Do druhé části trubičky zastrčíme upravený bambus a stejně zmáčkneme kleštěmi. Vlasy podle potřeby zastřihneme a štěteček je připraven.
     Jednou jsem měl nedostatek štětečků. Potřeboval jsem je honem, honem. Z rodiny nebyla žádná ochota poskytnout onu nejdůležitější surovinu. Na mé hlavě by moc nezbylo a tak jsem se zakoukal na našeho psa. Bessi ke mně. Bessi lehni. Zněly tlumené povely. Vyhledal jsem tu nejjemnější partii její srsti a stříhal. Ty nejlepší chlupy měla na boku. Nic jsem nevnímal a rychle pracoval, než se květy uzavřou. Hned jak jsem opylení dokončil zaslechl jsem: No ta vypadá. Cos ji to udělal? Fenka je světlá labradorka a musel jsem uznat že jsem ji na kráse nepřidal. Co jsem ale nemohl předvídat je to, že štětečky z její srsti za léto na sluníčku tak ztvrdly, že jsou nepoužitelné. Po opylování štětečky vždy řádně oplachuji pod tekoucí vodou.      

                                                      Několik květů ke sprášení.                                         

  Ancistroc. uncin. wrigh. El Chocolate, Durango

 

  Uebelmanie pectinifera, černé epidermis

 

Echinocactus horiz. La Apples, Nuevo Leon

 

 

 

 

 

 

 

Miroslav Naxera

                                   Bez původu jsem jen pes v útulku

     "Zase si ten můj pán přinesl do skleníku nějakého frajera. Jmenovku má docela popsanou jako kdyby předkládal životopis uchazeče. A já mám jen na cedulce z vypečeného plastu
Notocactus magnificus
. Podívejme na něj, jak je hrdej a nafoukanej. A toho místa co mu můj pán přidělil. Já  trpím trny od souseda, květináč mám vyžilej, kořeny posílám ven jak orchidea a ti noví frajeři s docela popsanejma jmenovkama mají místa jako baletky. Ale i já mám původ! Jsem od dědka Čečila z Malesic. To už můj pán zapomněl, jak se mnou hnal na starém kole a byl tak rád? Každému mě ukazoval, a když jsem prvně vykvet, to už měl po vojně, vypil si nade mnou skleničku a já mu spokojeně sloužil dalších dvacet let. Hleděl si mě, jenomže pak začal tahat ty frajery s životopisem a já byl celej rok pod parapetem. Ještě, že bylo chladné léto a já neměl sílu táhnout za světlem. Kdyby tohle děda Čečil tušil, určitě by sejmul tesařskou tužku, co míval za uchem a na jmenovku by připsal Serra Geral, Brazilia. A já mohl být dodnes mezi frajery. Kdyby tak moje kořeny, co lezou z květináče, narazily na kamenec a já vykvetl modrým květem jako hortensie, to by páníček koukal. To by si těch nových frajírků ani nevšiml."
     Tak tohle jsem si vyslechl po lahvince dobrého Ryzlinku rýnského z vinařství Glosovi. Po víně někdy slyším  nevšední hlasy nebo volání. Tohle jsem vyslechl rád a ledacos přehodnotil. A hleďte, co se stalo za rok.

 

Tak vidíte. Opět jsme pokročili a dotáhli věci k dokonalosti. Kaktus bez původu není kaktus pro nás. Z hlediska botanického je to záslužné, abychom měli materiál z přírody a tak obnovovali kulturní populace. Ale kam my to přivedeme, kam to až dotáhneme? Vyrábět musíme, prodávat musíme a zboží nesmí na skladě ležet ladem! A kaktusy už teprve ne. A původů? Těch je nepřeberné množství. Prodej je tedy zajištěn. A je jedno, jak k nim kaktus přišel. Nikdo nic nepozná. I vám se  může stát, že koupíte zajíce v pytli. Proto prověřujte zdroje!!!!! Mě také potkalo jančení po polních číslech, ale já dnes vím kam sáhnout. Ale takový Janek, abych vyhodil staré rostliny, které mám již dvacet let ač třeba nemají původ, to neudělám. Před léty jsem veškerá semena nakupoval z Chrudimského kaktusáře, který byl pro mě naprosto jedinečný. Dnes mám z těchto semen nádherné rostliny, vzpomínky a stálou radost. A nevadí, že některé původ nemají.

              Astrofyta ze semen z Chrudimského kaktusáře po 25 letech

                                            Astr. crassispinoides

 

Astr.niveum

 

Astr.capric.Ur form

 

Astr.capricorne typ.

 

     Je zajímavé, že všichni toužíme po rostlinách z divočiny, neposkvrněné naší kulturou, ale sami se od přírody vzdalujeme mílovými kroky. Vím, že vše se vyvíjí, vše je v pohybu a nic nesmí ustrnout. Ale co je moc, to je moc. Tak jednou, mojí příbuzní ze strany ženy, řešili problém, co koupit dědovi k významnému výročí.  Zvítězil holící strojek. Ale jaký? Každý tedy dostal úkol popátrat. Na dalším setkání rozhodneme. A na druhém setkání první švagr doporučoval Panasonic, jistý model, který využívá nanotechnologii broušení a má nejostřejší břity na světě. Má také nejrychlejší lineární motor na světě. Má systém čtyř plovoucích hlav a tím umožňuje oholit vousy až o dvě třetiny rychleji. Má funkci automatického čištění a sušení. Čistící tekutina obsahuje i mazací olej. Druhý švagr doporučoval Braun- Pulsonic. Není mimozemského původu a má revoluční pozemskou technologii. První na světě od Brauna má nový sonický motor s vysokým kmitočtem. Mikrooscilace na pokožce uvolňují a nazdvihují problémové vousy, takže je zajištěna větší účinnost. Má také trojitý systém s pohyblivými planžety. Jako jediný je vybaven nejinteligentnějším systémem Clean and Renew,  který automaticky čistí, rubrikuje, vysouší a nabíjí stiskem jediného tlačítka. Švagrová zjistila, že kolega z práce má Remington a ten má čepel s karbonovým povrchem se strukturou diamantu 400x pevnější než ocelové čepele a má 21 nízkoprofilových frézek k zastřižení nízkého strniště. A já? Já jsem doporučil pořádnou sadu škrabáků na jedno použití, každý mě ale vystačí na 5x a k tomu láhev výborného vína. Pochopitelně, že jsem nebyl brán vážně. Vidíte, jak jsme se vzdálili od přírody. A kdyby někdo vymyslel speciální hnojivo, které ztrojnásobuje trny na kaktusech, věřte, že všichni budeme kupovat po kilech a ty kaktusy z divočiny i s jejich polními čísly, přizpůsobíme brzy obrazu svému. A ten skalní, který by zázračné hnojivo nepoužíval, tam by ani nikdo nechodil, protože jeho kaktusy by byly nezajímavé.
     Ten skalní by určitě byl Jirka Krechovský, po kterém zůstala velká smutná díra.

 

 

 

Zdenda Školoud

 

         JAK JSEM DOSTAL NEMOC ZVANOU HORIZONTÍKBUNDUS.                  ( Jsou i jiné, třeba thelákbundus nebo ariákbundus atd.)

          Máme dobu počítačů a internetu a já nevím čeho ještě a tak jsem měl možnost, z hruba před sedmi lety, díky svému zaměstnání občas zaserfovat na netu. A jak jsem tak serfoval dostal jsem se k obrázkům i informacím o horizontících. A už jsem byl nakažen. Tak jsem začal shánět léky zvané semínka. Ale byly to slabé pilulky, jelikož neobsahovaly místa původu. Tak začala sháňka po dražších zahraničních lécích s evidovaným původem. Bylo jich málo a jsou stále drahé. A jelikož semínka špatně klíčila, tak se nemoc prohlubovala. To co vyklíčilo, se dlouho na světě neohřálo.

Až se jednoho dne cca před třemi lety naskytla příležitost dostat injekci ve formě malých rostlinek. Tak jsem neváhal a tuto proceduru podstoupil. A tak dušička kaktusářova byla na chvíli vyléčena. Ale jak už to tak bývá u každého zvídavého tvora, začala se vkrádat myšlenka na vypěstování svého vlastního léku jako jsou vlastní semena a semenáčky.Jelikož jsou přípravky pořád moc drahé, tak toto stádium je pořád v nedohlednu.

         Loňské výsevy ze stovkových porcí ( dostal jsem se do stádia, že jsem teď objednal tisícovkové porce ať mě to třeba zruinuje ) jsou poprvé malinko úspěšnější. A po radách zkušených lékařů pěstitelů,  v čele s přítelem a úspěšným léčitelem Mírou Naxerou a jeho blízkých spoluléčitelů se pomalu léčím. Každý z nich mi dal spoustu dobrých rad a zajímavých receptů jak odolávat této chorobě. A za to jim patří můj dík, jelikož se dušička pomalu uzdravuje ve formě vlastních výpěstků.

         Zdravím všechny podobně postižené kolegy a přeji jim mnoho léčitelských úspěchů. Zdraví Zdenda z Podluží

 

P.S Co myslíte, že mám na monitoru na pozadí? 

 

 

 

 

                            Zdendo, až toho bude tolik, budeš zcela vyléčen!

 

 

 

 

 

 

Zdenda Školoud

  Ještě bych se rád vrátil k tématu štětečků. Já štětečky používám minimálně. Mám takový malý fígl. Jednou jsme byli na návštěvě u přítele Ládi Horáčka z Pískové Lhoty a ten nás překvapil právě tím jak opyloval své rostliny. Vytáhl z kapsy obyčejnou pinsetu, tu naslinil a hned sprašoval.Po opýlení pinsetu utřel do košile či trička co měl na sobě a tak pokračoval pořád stejným způsobem dále. Říkal, že to má vyzkoušené, že má zaručenu čistotu mezi druhy ( žádné hybridy ). Jen si postěžoval, že dostane vždy vyhubováno od manželky za špinavou košili, ale na to si prý už zvykl. A tak jeho metodu používám i já a mohu potvrdit, že to funguje.

 

Ještě bych měl takový malý návrh ohledně lidí postižených horizontíkbundusem. Že bychom mohli založit třeba spolek přátel horizontíků. Myslím, že se podobných  lidí najde více a stálo by to za úvahu. Chtělo by to nějaké přiléhavé pojmenování aby měl klub také nějaké  jméno. Třeba bychom mohli vyhlásit anketu na jméno klubu. Pokusím se o příklad, třeba ,, HORIZONTKLUB " , nebo ,, ECHINOCACTUKLUB" , ,,KLUB PŘÁTEL HORIZONTÍKŮ" , a nebo jen tak ,, HORIZONTÍK". Myslím, že by to stálo za poku

Když si vzpomenu na ty spousty nalezišť na kterých se horizontíci nacházejí, je to nepřeberná studnice informací ke psaní a třeba také k fotografování. A diskutovat se může do ,, ALELŮJA". Co vy na to?

 
Ahojky Zdenda z Podluží

 

 

 

 

 

Velice poučný příspěvek nám poslala Radka

                                                             Radopova bajka

Omlouvám se za patvar v nadpisu, který vznikl kostrbatou složeninou mého jména a jména známého sepisovatele bajek (pro ty, co neluští křížovky - Ezop). Záměrně neuvádím množné číslo, které bylo v originálu (Ezopovy bajky), protože netuším, zda vás tou první neotrávím natolik, že už případnou další raději znechuceně přeskočíte. Takže vše záleží na vás, milé děti, pohodlně se usaďte, bajka první začíná.
   Už je to hodně a hodně let, kdy jsem se vydala na svůj úplně první kaktusářský zájezd. Vše pro mne bylo nové, takže jsem na ostatní zkušené zájezdové harcovníky koukala s náležitou úctou a zvědavostí zároveň. Nejinak tomu bylo ve všech sbírkách, do kterých jsme byli vpuštěni. Tolik kaktusů a sukulentů pohromadě jsem do té doby viděla snad jen jednou, na všechny rostliny jsem pohlížela s obdivem, protože mi zatím připadaly jedna jako druhá. Ujal se mě jeden soucitný kaktusářský kolega, jehož jméno pochopitelně vynechám a nedostanete ho ze mě ani pod pohrůžkou fyzického násilí. Vím, že má smysl pro humor, tudíž určitě následující příběh přežije bez duševní újmy a je možné, že už na něj dávno zapomněl.
    V jedné menší sbírce se kolegovi líbil nějaký vzrostlý kaktus se spoustou odnoží (tuším, že to byl Echinopsis, či něco příbuzného). Kolega poctivě stál ve frontě, až na něj dojde řada a bude moci přednést svůj požadavek změny majitele jedné z odnoží. Fronta však ubývala nekonečně pomalu a ti šťastnější, kteří byli již obsloužení, začali, jak už to nespravedlivě bývá, nabádat k urychlení návštěvy, aby se stihla ta další. Kolega znervózněl a nakonec potichu prohlásil, že si odnož nenápadně vezme sám, protože mateční rostlině se spoustou dalších děťátek a tudíž i majiteli chybět nebude. Já, kaktusový elév, jsem se zděsila a hrozila mu polohlasem mnou uctívanou pověrou, že kradená kytka neroste. Jen se tomu zasmál, že pověrčivý není a odnož nenápadně zasunul do kapsy kalhot.
    Ve víru dalších událostí jsme na tuhle událost zapomněli, prolézali jsme další sbírky a večer  jsme po zabydlení na ubytovně pospíchali spolu s dalšími spoluharcovníky do místní hospody na večeři a nějaký alkoholický mok. Atmosféra byla skvělá, popíjelo se, vyprávělo, jen můj kolega se postupem času čím dál víc nervózně vrtěl. Nakonec se zděšeně vztyčil, zasunul ruku do kapsy kalhot a se zpoceným obličejem vytáhl zapomenutou odnož, ovšem bez spousty trnů. Ty zůstaly v oděvu a pravděpodobně i v kůži na místě jedné z předních kapes. Kolega odkvačil na toaletu a vrátil se až za notnou chvíli. Jen já jsem tušila, co se stalo a z kolegiality jsem se udžela před tím, abych se zasmála na celé kolo. Co z toho plyne, milé děti? Pokud vám někdy bude nenechavá ručka směrovat k nějaké rostlině, která vám nepatří, pamatujte si, že kradená kytka možná nakonec roste, ale určitě přináší novému majiteli smůlu. Tak a teď už spát. 

R., www.zelenelisty.estranky.cz

 

 

 

 


Fotografie z výstavy celostátního sjezdu kaktusářů ve Weilheimu z Německa, nám poslal pan Josef Bušek

                                                                                                     Panu Buškovi děkujeme